Někdo se blíží...?

Měsíc březen L. P. 2017

Já vám nevím, ta naše rodina je rozšířena opravdu po celé republice. Vždy si myslím, že už znám všechny příbuzné… a najednou se objeví někdo, o kom jsme neměli ani já, ani moji rodiče tušení. Jako tomu bylo na začátku tohoto roku.

Přišla k nám teta Jana, že ji přes facebook oslovil nějaký kluk. S neznámými lidmi si však není radno zahrávat. Už chtěla žádost smazat, když ji přišla zpráva s prapodivnou historkou:

Milá paní Czerná,

Vy mě neznáte, ale podle vyprávění mé prababičky byste měla být moje příbuzná. Prapodivnou a trochu děsivou historii našeho rodu jsem se dozvěděl teprve nedávno. Chvíli trvalo, než jsem vás našel.

Naším společným předkem byl Alois Ulrich. Býval prý v 19. století správcem na zámeckém velkostatku ve Žďáru nad Sázavou. Byl to zlý člověk, který se k lidem choval krutě. Po zvláštní náhlé nemoci zemřel 22. února 1817. Lidé si oddychli, ale správce terorizoval okolí i po smrti. Lidé ho vídávali nejen v okolí hřbitova, ale také ve městě a na statku. Lidé měli strach a tak požádali kata, aby otevřel hrob. Nejenže nebožtík Ulrich vypadal v rakvi, jako že jen spí, ale prý dokonce otevřel i oči. Jihlavský kat na něm následně vykonal mnoho proti upírských rituálů, včetně stětí hlavy.

Doufám, že vás historie mé rodiny nevyděsila. Od té doby jsme opravdu spořádaná rodina, věnujeme se lékařství a bylinkám. Rád bych vás poznal a zjistil více informací o našem rodu. Pokud by vám to nevadilo, přijel bych moc rád na návštěvu, třeba 1. dubna 2017.

Váš Adam Ulrich

Co na to říkáte? Mazec, že jo!? Opravdu moc doufám, že mě v tom nenecháte a přijdete se s Adamem také seznámit. 

Sraz tedy 1. dubna, vy víte kde…  J

Váš Čenda Czerný z Čelákovic